Jakousi chytrou hlavu v herním průmyslo posléze napadlo spojit Vetřelce s jiným vesmírným prevítem. A sice nervním Predátorem. Vznikla počítačová hra Vetřelec v.s. Predátor. A posléze dvě filmová zpracování tohoto tématu. Zatímco Paul Anderson důstojně udržel děj svého filmu (ať si o něm kdokoli myslí cokoli) v rovině Sci-fi, druhé pokračování, s podtitulem "Requiem" už je spíše prachobyčejnou vyvražďovačkou, která probíhá na zemi. Sice zručně natočené, ale dějově asi to nejslabší, co kdy bylo na toto téma natočeno.

TROCHA BILOLOGIE NIKOHO NEZABIJE

Zatímco školní osnovy v předmětu zvaném bilogie překypují trivialitami typu pestík, okvětní lístek či larvami a kuklami, o životním cyklu Xenomorfa (tedy Vetřelce) se v nich nedočtete. A to je škoda, protože jeden nikdy neví, kdy se podobné vědomosti mohou hodit. Zkrátka, co se ve škole nenaučíš, jako když najdeš.

NA POČÁTKU VŠEHO BYLO VEJCE. HODNĚ MOC VAJEC.

Což zárověň tak nějak odpovídá na imbecilní otázku, co bylo dřív.

Vetřelčí vejce je zhruba metr vysoké a třicet centimetrů široké (v nejširším bodě). Někteří odborníci dokonce uvádějí až 40 cm. Na vrchu je každé vejce opatřeno čtyřmi úchyty, které se během líhnutí samovolně otevřou. Jednotlivá vejce jsou v dolní části pospojována drobnými úponky, které vejcím zajišžují rovnoměrnou výživu. Vejce klade pouze Královna. Ve vejcích pobývá tzv. Facehhuger (ksichtolep, chcete-li) volně plovoucí ve směsi životadárných tekutin, ktré chrání tyto drobné bezbranné tvorečky před parazity a infekcemi.

Nejdelší doba, po kterou může malý Facehugger přežít ve vejci není známa. Prokazatelně to však je nejméně 57 let!

Stejně tak se ještě nenašel nikdo, kdy by si tato vejce osmahl na pánvi.

FACEHUGGER - alias Ksichtolep

Potvůrka co se lepí nepozorným zoufalcům na obličej.

Facegugger je pěkný prevít. Jeho kůže je tvořena bílkovinými polysacharidy. Má podivný zvyk zbavovat se buněk a nahrazovat je polarizovaným silikonem. To je z vědeckého pohledu velmi vzácný jev. Facehugger je zhruba přes metr dlouhý (včetně dlouhého ocasu, kterým se odráží ke skoku a koriguje směr během letu / skoku na budoucího hostitele). Facehugger je vybaven dlouhým tubovitým orgánem, který můžeme považovat za jeho ústa a kontaktní orgán, který zprostředkovává komunikaci s hostitelem. Jak již bylo zmíněno, Facehugger svého živitele napadá skokem. Pokud mine, ihned využije svých šest nohou, aby se dostal na požadované místo (ústa). To se mu většinou vždy podaří. Je překvalivě hbitý, nicméně hbitost se může u jednotlivých druhů lišit.

V okamžiku napadení již téměř není možné Facehuggera odstranit. Šesti nohama pevně svého budoucího hostitele obemkne a ocas obtočí kolem jeho krku (jedinou možností jak v tomto okamžiku Facehuggera odstranit je mechanická likvidace. Ta se zatím nikomu nepodařila tak, aby byl odstraněn jen Facehugger bez obličeje hostitele). Okamžitě po přisátí Facehugger analizuje DNA své oběti a přizpůsobí si tak ji tak, aby nedošlo k předčasné smrti Hostitele. Hostiteli je umožněno dýchat skrze dva malé váčky na těle Facehuggera, jejichž prostřednictvím se zároveň při nadechnutí dostávají do těla živitele životadárné molekuly. Při vydechnutí se naopak z těla dostávají jedovaté látky. Facehugger tedy slouží během svého přisátí jako jakýsi filtr zajišťující zdravé dýchání.

Díky tomu, že Facehugger dokáže přizpůsobit DNA svého hostitele znamená, že dokáže právě touto cestou docílit toho, že budoucí Xenomorf se začne v tkáni hostitele rodit téměř samovolně! Nicméně ovlivňování DNA hostitele je pro Facehuggera velmi náročné a tak, v okamžiku, kdy je implementace embrya u konce, Facehugger umírá. Po smrti jsou jeho ostatky neškodné. Seschnou a je možné je používat jako tuhé palivo.

EMBRYO

Doposud spatřeno jen jednou na skeneru záchranného modulu na Florina 161.

Embrio je ukryto hned za hrudním košem hostitele, kde je chráněno proti poškození v případě, že by se ho hostitel pokoušel zničit. Daní za tak bezpečné útočiště pro embryo je však velmi bolestivá smrt pro hostitele.

Během svého vývoje embryo s největší pravděpodobností přijímá některé živiny od svého hostitele. To vede k celkovému vyčerpání hostitele a pocitu hladu během krátkodobých procitnutí ze spánku. Embryo rovněž uvolňuje do těla hostitele chemickou informaci (podobným způsobem funguje například homeopatie), která slouží jako preventivní sérum a je nutná pro život hostitele I v okamžiku, kdy je embryo v pokročilejším stádiu vývoje a vylučuje do okolní tkáně pro hostitele jinak smrtelně jedovaté látky.

Embryo se v těle hostitele vyvíjí zhruba 17 – 20 hodin. Pokud se jedná o embryo budoucí královny, je tato doba až 24 hodin.

Pokud hostitel z jakýchkoli příčin zemře s embryem v těle, nemusí to ještě automaticky znamenat I konec vývoje samotného embrya. To je totiž díky přizpůsobení DNA hostitele schopno po nějaký čas ovlivňovat metabolismus jinak nefunkčního organismu. O jak dlouhou dobu se jedná se však ještě nepodařilo zjistit. Stejně tak není známa doba, po jakou je embryo schopno v těle hostitele přežít. Ovšem vzhledem k ovlivnění DNA hostitele a dalších chemickým procesům se předpokládá, že ne déle než 48 hodin.

CHESTBURSTER

Takový ten vykuk co tak vylekal posádku v prvním dílu Vetřelce.

Vývoj embrya je u konce a zpoza hrudního koše hostitele se dere na svět malý Chestburster. Síla, s jakou prarazí hrudní koš a kůži je obdivhodná. Proražení malého Chestburstera na svět znamená okamžitou, a jak už víme, i velmi

Chestburster již má charakteristický tvar hlavy a malé, zakrnělé končetiny. Ihned po proražení se pomocí svého silně vyvinutého ocasu snaží co nejrychleji dostat do bezpečí.

Možná překvapivě vyzní to, že čerstvě narozený Chestburster nevyužívá těla mrtvého hostitele jako potravu. Čím se Chestburster během dospívání živí, zůstává záhadou. Převládá názor, že přežívá díky tzv. Buněčné akceleraci. Jinými slovy buňky jeho těla vytvářejí během jeho rychlého růstu energii, která je využívána k výživě jeho organismu. Do téměř dvoumetrové výšky, která je typická pro většinu druhů, dokáže vyrůst během neuvěřitelných 2-4 hodin (v závislosti na délce předcházejícího pobytu v těle hostitele).

Během svého růstu Xenomorf mění 1 až 2 x svou kůži (podobně jako hadi).

DOSPĚLEC

Nezdolná potvůrka v nejlepším věku.

Dospělý Xenomorf je ke dvěma metrům vysoký. Ve své podstatě ho lze považovat za dvojnožce, protože se ve vetšině případů pohybuje po zadních dvou končetinách. Biologicky velmi zajímavým faktem je to, že Xenomorf nevyzařuje žádné tělesné teplo!

Dospělý Xenomorf je charakteristický především svou protáhlou lebkou. Lebka obsahuje mozkovou tkáň. Velikost mozku však nepředurčuje Xenomorfa k vyšší inteligenci. Jeho inteligenci lze spíše nazvat „jinou inteligencí, o které netušíme, k čemu je“. Lebka je pokryta jskousi helmicí (krásně zřetelnou především u jedinců na LV-426). Tato helmice slouží jednak k dokonalejší ochraně vlastní lebky (a patrně mozku) a je zřetelnější spíše u mladších jedinců. Po povrchu celé lebky jsou velmi citlivé smyslové orgány, které Xenomorfovi umožňují dokonalou orientaci v prostředí. Dalo by se tedy říci, že Xenomorf nevidí, ale orientuje se (podobně jako delfíni) pomocí těchto smyslových orgánů. A to velmi dobře, jak víme.

Dalším charakteristickým rysem dospělých Xenomorfů je 5 výrostků vycházejících z páteře. Jejich jediným významem je patrně to, že při vzpřímené poloze dodávají dojmu, že je Xenomorf větší. Tato vlastnost má však význam především v době říje. Pokud nějaká taková je. (O sexuálním životu Xenomorfů se zatím nepodařilo nic bezpečně zjistit.)

Xenomorf se dokáže, podobně jako například naše moucha, snadno a rchle pohybovat po svislych plochách, stejně jako po stropech. To je zapříčiněno přísavkami na jeho končetinách, které fungují, zjednodušeně řečeno, jako zvon k vysávání ucpaných odpadů.

Stejně tak nápaditý je tzv. Jazyk, který je opatřen druhou sadou ostrých čelistí. Tento „jazyk“ se dokáže vymrštit do vzdálenosti až 30 cm. V okamžiku, kdy je jazyk vymrštěn do maximální délky, čelisti samovolně sklapnou. Předpokládá se tedy, že primárním účelem tohoto jazyka je vytrhávání tkáně z těla obětí.

Všeobecně známou vlastostí dospělých Xenomorfů je plivání jedu, jakési nedefinovatelné formy agresivní kyseliny u které se předpokládá, že je rovněž obsažena v krevním oběhu. Tato velmi rychle rozpouští živé tkáně a dokáže narušit kov, kámen a neodolá ji ani titan.

Jak při útoku tak při obraně využívá dospělý Xenomorf svůj dlouhý ocas, který je na svém konci opatřen jakýmsi žahadlem, které je schopno vylučovat stejný druh agresivní tekutiny, jakou Xenomorf plive. Mimo to je ocas využíván k udržování rovnováhy.

S nějvětší pravděpodobností se Xenomorf živí biologickými tkáněmi, nicméně vycházejíc z jeho celkového životního cyklu je namístě otázka, je-li tento druh potravy hlavním zdrojem živin.

KRÁLOVNA MATKA

Kreatura, se kterou je vždy nejvíc práce.

Velikost královny je odvislá od jejího hostitele. Její citlivější organismus totiž v sobě obsahuje I původní hostitelskou DNA. Královna tedy může být velká 3 – 15 metrů.

Velmi specifickou je pro ni monstrózní konstrukce lebečních kostí, které vytvářejí něco na způsob koruny. Ve většině přípdů je tato koruna opatřena zakrnělými končetinami a má se zato, že v případě oddělení od těla je koruna schopna dalšího života s tím, že zbytek těla postupně doroste, podobně jako ještěrce utržený ocas – zde však veškerá podobnost končí. Vlastní hlava královny je chráněna a pokud se objevuje tak pouze v případě vyrušení.

Podobně jako Xenomorf má I královna sekundární čelisti umístěné na vysunovacím jazyku. Nicméně tento jazyk je o poznání delší a čelisti fungují nezávisle na délce vysunutí jazyka.

Kladélko má délku cca 8 metrů a předpokládá se, že plodnost královny trvá až do doby, kdy její místo převezme královna nová (s tím, že královna původní je královnou novou usmrcena). Paradoxní je, že královna klade vejce s novou královnou nikoli svévolně, ale plánovitě. Předpokládá se tedy, že sama dokáže určit, kdy je její reprodukční cyklus vyčerpán.

Pokud dojde k utržení kladélka, královna přežije, ale její reprudukční schopnost je ukončena.

Královna vykazuje velmi silný mateřský pud a je velmi nervní. Její mrzoutský přístup k její existenci je pravděpodobně zapříčiněn jejím životním údělem. Královna se těší velkého respektu dospělých Vetřelců a předpokládá se, že je přirozeným vůdcem.