|
Autorizovaný životopis
|
| Z angličtiny přeložila Zlatina
Hrabovská. Redakčně kráceno. |
nar. 27. 10.
1960 v Cassablance, Maroko.
Ačkoli
narozen
v Maroku, je Sabák po otci čistokrevný Malťan. Emil
Vincent Iskabar,
Sabákův otec, působil v maltských diplomatických
službách jako
"mediátor" v teriotriu MEA (Middle East Africa). Některé
prameny
uvádějí že se jednalo o blíže
nespecifikované tajné služby, nicméně
tato tvrzení nejsou ničím podložena a proto je
není třeba vyvracet.
Sabákova
matka
Cszila Hév je původem Maďarka, která koncem
padesátých let působila
jako překladatelka při OSN. Oba pak svedla dohromady nejen láska
vzájemná, ale i láska k jazykům. Zejména
pak jazykům zapomenutým a
zbytečným.
Sabákův
život
provázely od samého počátku poněkud
neuvěřitelné situace. Díky ním se
stával oblíbeným terčem vtipů, ale i
vděčným tématem k rozhovorům,
které ovšem poskytuje minimálně.
Není žádným
tajemstvím, že Sabák v dětství trpěl
častými zácpami a nadýmáním. To
mělo svůj původ v tom, že Sabákova matka, Maďarka, sveřepě
servírovala
rodině fazole při každé sebemenší příležitosti.
Sama vášnívá
pěstitelka, dokázala sehnat, popřípadě vypěstovat fazole
na těch
nejnepravděpodobnějších místech. Geneticky středomořsky
orientované
zažívací ústrojí malého
Sabáčka nebylo sto strávit nekonečný přísun
této plodiny. Je tedy naprosto přirozené, že
trávil na toaletě mnohem
více času než jeho vrstevníci. A právě zde, v
prostředí tak prozaickém,
se malý Sabáček poprvé začítá do
odložených knih a časopisů. Rodí se
zde jedna z jeho celoživotních vášní: literatura.
Leckdo může možná
poznamenat, že čtivo dostupné na oné místnosti
nebude příliš
povznášejícího rázu. Nicméně na
malého Sabáka působí psané slovo jako
magické zaklínadlo a jak sám později
přiznává, své první literární
pokusy provedl právě zde. Konečně i dnes preferuje Sabák
pro psaní
stísněné prostory a jeho pracovna je pověstná
naprostou absencí volného
prostoru a oken v jinak rozlehlém domě.
Většinu
dětství
tráví Sabák na cestách. Pracovní
vytížení matky a otcova častá
přeřazování provedly rodinu téměř celou
středozemní oblastí, severní
Afrikou i Evropou. Díky tomu, že Sabáček
tráví v každé ze zemí ne déle
než rok, maximálně dva, stává se z něj nejen
mimořádně kosmopolitně
smýšlející jedinec, ale i velký kritik
všeho co viděl a zažil.
Za oficiální
Sabákovu prvotinu lze považovat depresivní dílko.
"Mrtvolno." Jedná se
o první a poslední počin, který je "myšlen
vážně". Sám Sabák o této
knize nerad hovoří. "Člověk nemusí číst nebo
chodit do kina aby se
setkal s depresí. A pokud ano, je to mentální
masochista." Tvrdí.
Anglicky psaná kniha vychází soukromým
nákladem, avšak její prodeje
jsou dle očekávání nízké. A zde
zasáhla těžko uvěřitelná náhoda.
Birminghamský vydavatel zjistil, že děj knihy se nápadně
podobá scénáři
jednoho filmu, který byl krátce před realizací.
Bez vědomí Sabáka
zahajuje soudní při s nicnetušícími producenty a
vyhrává. Sabák tak
získává nemalé finanční prostředky a
jak sám ríká "na nic jsem se
neptal". Nicméně kniha mizí v bezedném propadlišti
dějin a film se
nakonec nikdy nerealizoval.
Získané
prostředky Sabák moudře investuje do svého dalšího
počinu. V něm se
poprvé objevuje svérázný styl humoru,
který v sobě mísí absurdní
situační komedii, paranoidní chování,
nadnárodní korporace a to vše s
nádechem jakéhosi "selského" moudra. Rukopis
nemohl dlouho najít cestu
do správných rukou. Paradoxně to bylo až volné
pokračování, které našlo
vydavatele a svým úspěchem otevřelo dveře do světa i
původní první
části. Sabák tak předložil světu druhý díl
před prvním bez toho, aby o
podobně vychytralý kousek usiloval. Opět anglicky psaná
dvoudílná sága
"Každý má oblíbeného vraha"
vychází jako CD nosič v maltském znění.
Jedná se o poslední Sabákovo
literární dílo původně psané v jiném
jazyce než askétské matlštině.
Po krátkém
intermezzu, které Sabák tráví v
armádě (AFM, Armed Forces Of Malta,
Administration & Personnel Branch), v druhé polovině 80. let
začíná
Sabák Iskabar své velmi plodné období.
Během půlročního pobytu v
Britské Guyaně (kde působil jako reportér
rozhlasové stanice BKR Radio
(94.5 FM) sepisuje několik črt, které budou v
nadcházejícím období
určovat směr jeho literární tvorby. Po návratu
ihned vydává historickou
skicu z prostředí středověké armády
dobývající Svatou zemi (období
prvních křižáckých tažení) s názvem
"Ušlechtilé masakry". Prvně se zde
otevřeně zmiňuje o národu, jehož on sám je
přímým potomkem. Národem
Asimilátů, někdy také zvaných Askéti. Nebyl
by to ovšem Sabák, aby do
relativně seriózní knihy nezahrnul něco ze své
oblíbené absurdity a
situačního humoru. Kniha se nesetká s příznivou
kritikou, ale prodeje
jsou slibné. Sabák proto ihned připravuje
pokračování a odhodlává se ke
smělému marketingovému tahu. Prostřednictvím
svých (a především
otcových) kontaktů a pod cizí identitou (pseudonymem
Sivoj Sabák)
podrobí svou vlastní knihu velmi tvrdé kritice a
přesvědčí několik
vlivných katolických hodnostářů, aby ji
vyhlásili za kacířskou.
Negativní reklama zapůsobila a vydavatel mohl být
spokojen. Sabák tak
ihned získal smlouvu na třetí pokračování,
nicméně to dodnes nespatřilo
světlo světa (podle zastupující firmy na něm Sabák
v současnosti
pracuje. Pozn. překl.) Namísto toho Sabák pod vlivem
ságy Vetřelců
objevuje nový žánr a jeho široký realizační
prostor. Sci-fi. V jeho
případě sci-fi komedii. Vzniká pilotní
povídka k úspěšné Špionáži
prázdné mysli. Ta je hotova po dalších třech
letech. Již etablovaný
spisovatel má veliké problémy rukopis udat.
Vydavatelům vadí především
nesnesitelně krátké kapitoly a koktání,
Sabák propadá skepsi. V té době
se objevuje francouzský divadelní řežisér Pierre
Brodin žijící na
Maltě. Přesvědčuje Sabáka, aby prostřednictvím
menších úprav knihu
předělal na divadelní scénář. Sabák jeho
rady uposlechne a během osmi
měsíců je na světě premiéra. Brodin
přichází s otočným dvojpódiem,
které umožňuje převést do jevištní podoby
zběsilý běh literární
předlohy. Hra má úspěch a vydavatel již neměl důvodu s
vydáním Prázdné
mysli otálet. Paradoxně tak kniha vychází až po
úspěšné divadelní
sezóně. Divadelní hra však zaručila knize dobré
prodeje a vydavatel
vybízel Sabáka k sepsání
pokračování. Doposud však marně. Ačkoli Sabák
získává nemalou popularitu,
pokračování nepíše a namísto toho se
soustředí na své "rozdvojení osobnosti". Ve všech
dalších počinech nese
hlavní hrdina vždy autorovo jméno.
Následné, eponymně nazvané dílo, tak
otvírá dveře do Sabákova světa korporativní
církve, vymývání mozků a
oslavě průměrnosti. Knížka protkaná situačním
humorem a absurdnostmi,
které si v ničem nezadají s šílenou expedici ve
Špionáži prázdné mysli.
Snad jen s tím rozdílem, že douška v úvodu "podle
skutečných událostí"
je až mrazivě pravdivá.
V
následujících
letech se Sabák, jak sám poznamenává,
"snaží utratit to nechutné
množství peněz." Pořizuje si sídlo na jihovýchodě
Birkirkary, vrhá se
na chov akvarijních rybiček a pěstování kaktusů.
Příležitostně přednáší
na University Of Malta a věnuje se scénáristické
práci pro televizi.
Zakládá svůj nadační holding a jeho
prostřednictvím působí v několika
evropskych zemích.
|
|
|
|
|
