|
ŠPIONÁŽ PRÁZDNÉ MYSLI
|
| Ukázka zveřejněna se
svolením autora a překladatele. |
Zde
ukázka dvou kapitol popisujících
start jedné vesmírné expedice...
Fernando
Hoose III. dorazil do řídícího centra letu.
S pytlem popcornu se
pohodlně usadil před obří obrazovku, která snímala
přípravy ke startu.
„Nic lepšího
nedávají?“ Naklonil se k Jonesovi a hlavou
kývnul
směrem k obrazovce.
Halou
zaznělo odpočítávání před startem.
Celá budova se podezřele
roztřásla a byl cítit dým.
„devatenáct....osmnáct...sedmnáct...šestnáct...“
„Zkraťte
to!!“ Zařval kdosi.
„...čtyři...tři...dva...jedna....start!!!“
A nic se nestalo.
„Nic se
neděje.“ Všiml si Fernando.
„Zkrátili
odpočítávání pane. To pak
probíhá vždy start
s větším zpožděním. Je to napínavější.“
„Aha.“
Nechápal Fernando.“
Na obří
obrazovce se začal z kosmické lodi valit dým. Pak to
bliklo a objevil se seznam sázek.“ Osazenstvo značně ožilo.“
Jones se
naklonil a omluvně sděloval Fernandovi pološeptem :“jsou jako
děti pane, sází na úspěch startu.“
Fernando se
rychle postavil. „Chcete mi říct Jonesi, že se tady za moje
státní peníze, které ani nemám,
uzavírají sázky?!!“
Jones
zbledl. „Ano. Poněkud tomu tak je, pane.“
Fernando
zlostně koulel očima a sledoval na obrazovce jak se
s hřmotem kovové monstrum odlepuje od země. Vše se
třáslo.
„Poměr sázek
30 ku 70!“ Informoval někdo.
„Můžu ještě
vsadit Jonesi?!“ Zařval do burácení motorů Fernando.
„Jistě pane.“
„Výborně.
Vsaďte za mě.“
„A na jakou
variantu, pane?“
„Na tu
správnou Jonesi. Zařiďte to.“
„Jistě pane.
Nejmenuji se Jones. Jmenuji se...“
„To máte
jedno.“ Mávl rukou Fernando a mimoděk tak rozsypal po zemi
plnou hrst popcornu.
Pevně nás
přivázali k prošoupaným sedačkám. Nasadili
nám skafandry
a pod ně upevnili potápěčské brýle se šnorchly.
Zvláště kyslíkové bomby
na zádech byly velmi nepříjemné. Ergonomie
kosmických sedaček
s nimi pravděpodobně nepočítala. Všichni, až na
kapitána-velitele,
jsme si připadali poněkud divně.
Kapitán
velitel zapínal knoflíky a tlačítka a hovořil
s řídícím
centrem. První pilot ho zděšeně pozoroval. Druhý pilot
trucoval na
protest toho, že se neúčastní aktivně startu.
„devatenáct...osmnáct...sedmnáct...“
odpočítával monotónní hlas ve
sluchátkách.
„Hydraulika-tlak
minimální...“ Hlásil flegmaticky
kapitán-velitel.
„...šestnáct
....patnáct...“
„palubní
počítač mimo provoz, navigace disfunkční...“ pokračoval.
„...čtyři...tři...dva...jedna...start!!“
Nic se
nestalo.
„Já to
věděl!“ Zabědoval druhý pilot. „Všechno v hajzlu!“
„Díky bohu!“
Zavrčel doktor.
Zatímco jsme
začínali věřit na zázraky, druhý pilot se
rozplakal.
Doktor mu chtěl říct nějakou povzbudivou invektivu, když tu
najednou se
celý stroj zatřásl. Nadskočil. "My opravdu startujeme?"
Vyděsil se
kapitán-velitel. Stroj mohutně zavrzal a v lomozu
padajících věcí
se pozvolna začal sunout směrem vzhůru. To byl nejspíš opravdu
start. A
konec zázraků.
„Mohli by si
na nás sázet...takovej nervák!“ Zařval do
všeobecného
kraválu inženýr.
„Sázky ještě
stále přijímáme...“ Zapraskalo ve
sluchátkách.
...ovšem
z vesmírné expedice se
stane omylem špionážní satelit a neřešitelný
problém.
Fernando
Hoose
III. kráčel po kobercem pokrytých schodech do
velkého
sálu. Jak tak koukal, byli tu všichni, jejichž bankovní
konta něco
znamenala. Ministři, průmyslnící, Premiér, všichni
v doprovodu
manželek nebo něčeho na ten způsob, a on. Jones se někam vypařil
protože do sálu neměl přístup. Fernando se chopil
jedné
z nabízených sklenek a začal bezcílně
korzovat davem. Odpovídal na
pozdravy, a sám pro jistotu zdravil ty co neznal. Pak se ozval
potlesk,
šum utichl a promluvil silný mužský hlas: „Dámy a
pánové. Dovolte,
abych vás přivítal na tomto dobročinném plese,
jehož výtěžek bude
věnován na konto dobročinného plesu
pořádaného příští rok.“
Strhl se
potlesk. Jako ostatní, hodil i Fernando podpsaný šek bez
vyplněné cifry do pozlacené urničky. Tím splnil
povinnost a chystal se
zmizet. Jenomže po Jonesovi jako by se slehla zem. V
předsálí nebyl. A
bez Jonese se Fernando necítil dobře.
„Bratranče,“
ozvalo se za jeho zády. Otočil se. Stál tam jeho
bratranec. Předseda vlády.
„Právě jsme
si
povídali o tom třetím maltském
špionážním satelitu.“
„Aha...“
Zjenistěl Fernando.
„Tady
Ministr
armády teď byl na koberečku kvůli tomu druhému satelitu,
který jim unikl.“
„Aha...“
„Prezident
byl
dost rozčilen....“
„Ano...“
Vpadl
do řeči Ministr armády. „Panu prezidentovi se vůbec
nelíbí, že nás někdo špehuje a my o tom
nevíme.“
„Myslíte
Maltu?“ Zeptal se zdvořile Fernando.
„Ano. Ti
zpropadení Malťani. Pošlou jeden satelit a pak hned
třetí. Za
tím něco bude.“
„Ten druhý
satelit Fernando“, zapojil se bratranec Předseda,“ten nám
dělá všem těžkou hlavu.“
„Tady pan
Premiér se mi svěřil, že snad máte na oběžné
dráze
jakousi...misi. Kontrolní, samozřejmě.“
Fernando se
zakabonil. „To je tajné.“
„Chápu, ale
možná by, samozřejmě pokud to bude jen trochu možné
v rámci utajení, nám expedice mohla
s vypátráním toho druhého
satelitu pomoci...jsme si mysleli.“
„Mno...“ To
byl
pro Fernanda tuhý příšek. „Myslíte?“
„Každopádně
by
to vyšlo levněji než vysílat průzkumnou expedici a
následně její průzkum přezkoumat vašim kontrolním
úřadem.“ Žadonil
vůdce armády.
Kde se vzal
tu
se vzal, objevil se jako spása Jones. Fernando se nemohl
zbavit dojmu, že Jones má přilepený falešný
knír. „Byla by tu ještě
jedna možnost, kterou tady pan ředitel Úřadu nezmínil.
Šla by udělit
výjimka. Pravda pane?“
Jonesovo
objevení Fernandovi ulevilo, že by odkýval cokoli. Jones
to
věděl a proto ihned pokračoval.
„Výjimku,
samozřejmě podle předpisů a za administrativní poplatek, je
možné udělit, pokud je věc ve státním
zájmu.“
„Pokračujte.“
Vybídl Jonese bratranec předseda. „Jde o vlast.“
„Jde o to,
že
by naše tajná kontrolní expedice byla zároveň vaši
expedicí kontrašpionážní a zároveň i
její naší následnou expedicí
kontrolní.“
„No
výborně!“
Ujelo Fernandovi a Jones pokračoval: „Na základě této
výjimky by vaše naše současná expedice sama po sobě
zkontrolovala,
jestli udělala vše správně. Tak by vykonala funkci naší
následné
expedice kontrolní.“ Ujasnil Jones.
Jak Předseda
vlády, tak i Ministr obrany se zdáli zaujati touto
myšlenkou, která jim opět ukázala nepatrný
záblesk světla na konci
tunelu.
„Jak vysoký
je
administrativní poplatek?“ Zajímal se předseda.
„Vpodstatě
zahrnuje cenu celé naší kontrolní expedice.“
Oznámil suše
Jones. Když ostatní mlčeli, pokračoval: „administrativní
poplatek
zahrnuje veškeré naše náklady s přípravou
kontrolní expedice,
která se nakonec neuskuteční. A tato částka se
vpodstatě rovná částce
expedice uskutečněné.“
„Aha.“
Nechápal
Ministr armády.
„Aha.“
Nechápal
Předseda vlády.
„Výborně!“
Nechápal Fernando. Jones pokračoval: „Peníze
ušetřené za
neuskutečněnou kontrolní expedici navíc
navýší úspora za palivo a
případné exesy s pozůstalými.“
Fernandovi
bleskl hlavou osud jejich poslední kontrolní expedice.
Nepamatoval se sice na její účel, ale dost dobře si
pamatoval, že celá
posádka zahynula po přistání, když je z kosmodromu
odvážel mikrobus,
který sjel do příkopu a explodoval.
„Kdy nám
můžete
výjimku udělit?“ Zajímal se Ministr armády.
„Vpodstatě
ihned.“ Pravil Jones a Ministr sáhl do kapsy pro služební
šekovou knížku.
A
nečekané problémy se objevují i během
expedice.
Členové
úklidové čety 9 seděli v jídelně a soukali do sebe
zbytky
našich rýžových hodů.
"Ta rýže
chutná
skvěle." Pochvaloval si jeden, který patrně jako
jedniný nezapoměl mluvit.
"Tak se
nepřejezte. Bude i zítra." Povídám.
"Mimochodem,
víte jak dlouho jste tam byli zavření?"
"Pamatuji
se,
že byla středa."
"Aha. A co
jste
celou tu dobu proboha jedli?"
"Mno,
...původně nás bylo o dva víc."
To, jak
nalezencům chutná (rýže), těšilo nejvíc kuchaře.
"Táák. A
můžeme
jít." Prohlásil vůdce čety, když dojedli.
"To jako
kam?"
"Domů přeci."
"Ale tohle
je
raketa."
"To přeci
víme." Smáli se. "Vždyť jsme ji před odletem sami
uklízeli."
"No. Tak už
je
po."
"Po čem
jako."
"Tom odletu.
Před kterým jste uklízeli."
"Chcete
říct...?"
"Nechci,
musim."
"To jsme
jako
ve vesmíru?"
"Tak nějak.
Aspoň si to myslíme." Znejistěli.
"Ale motory
neběží. Bez motorů přeci nemůžeme letět!" Chytali se
stébla.
"Vypnuli
jsme
reaktor."
"Proč?"
"Ženil se."
"Reaktor?"
"Reaktor."
Zdálo se, že začínají věřit, že jsou ve
vesmíru.
"Vám se
oženil
reaktor?"
"Ano. Vzal
si
ho náš technik. Je to velká láska. Právě
tráví svatební
noc."
"To je
hrůza!"
Zděsili se.
„Nebojte,
hned
potom ho zase nahodíme a poletíme dál.“
„A kam
poletíme
dál...?“
„To nikdo
neví.“
Vedoucí čety
se
zřejmě naštval a pojal podezření, že si z něho
utahuju.“ Chci mluvit s vašim nadřízeným!“ Řekl pak
rezolutně.
„No, zkuste
to.“ Dodal jsem mu odvahy.
A na
Zemi probíhá soudní
monsterproces s viníky.
Fernadno
Hoose
III. reagoval na světlo. Mžoural očima a nepřítomně
sledoval, jak je vezen do rozlehlého sálu, kde zasedala
vyšetřovací
komise. Jones mu koupil lízátko a tak Fernandovi cesta
příjemně ubíhala.
„Pánové a
pánové!“ Začal předseda komise když se všichni usadili.
„V
případu národ versus Úřad pro Kontrolu vyšly
najevo nové okolnosti, o
kterých jsme nevěděli. Jelikož se tajným službám
nepodařilo je utajit,
musíme se jimi zabývat.“ Předseda komise spražil
opovržlivým pohledem
Wattsony, kteří byli rovněž přítomni.
„Slovo má
žaloba.“ Státní zástupce se postavil. „Zde fyzicky
přítomný
ředitel Úřadu pro Kontrolu, Fernando Hoose .... třetí je
stále obviněn
ze zrady, velezrady, vlastizrady a utajení
státního tajemství. Teď
navíc možná i ze špionáže.“
„Co na to
obhajoba?“ Překvaltoval předseda komise. Messy Person povstal.
„Obhajoba
souhlasí se všemi body žaloby.“ V sále to zašumělo.
„Nejsou.“
Šeptnul si Fernando.
Person
pokračoval :“Obhajoba navíc doporučuje žalobu za sabotáž,
kontrašpionáž a vyzrazení utajeného
státního tajemství.“
„Co na to
žaloba?“
„Žaloba
odmítá
jakékoli ústupky!“
„Jak to vidí
obhajoba?“
„Obhajoba
nemůže přistoupit na znění žaloby, pokud žaloba nedoplní
žalobu o žalobu obhajoby.“ Messy Person byl pevný
v kramflecích.
Předseda
komise
přemýšlel. „Co na to obviněný?“ Vzpomněl si na Fernanda.
„Obviněný
souhlasí s oběma žalobami.“ Řekl za Fernanda Jones.
„Navíc doporučuje komisi, aby nebrala na zřetel
žádné polehčující
okolnosti.“
„Žádné
nejsou.“
Zahýkal Fernando.
„Právě
proto.“
Řekl Jones.
Vládní
žalobce
ztrácel trpělivost. „Žaloba nemůže žalovat obžalovaného
za zločiny, které nejsou součástí žaloby...žaloby.
„Žaloba
žaloby
je v rozporu s žalobou obhajoby.“ Person
nastoupil slovní přestřelku.
„Žaloba
neuzná
žalobu obhajoby. To by vyvrátilo původní žalobu žaloby,
která nepočítala s žalobou obhajoby a
přiznáním obžalovaného!“
„Přiznání
obžalovaného není součástí žaloby obhajoby!“
„Ani žaloby
žaloby!“
„Obhajoba
trvá
na všech bodech své žaloby, pane předsedo.“ Otočil se
Person na předsedu komise, čímž ho probudil.
„Žaloba
nesouhlasí se všemi body žaloby obhajoby.“
„Co na to
obžalovaný?“ Předseda volil osvědčený postup.
„Obžalovaný
navrhuje, aby žaloba stáhla svou žalobu stejně jako
obhajoba.“ Řekl Jones.
„Pak ovšem
zbyde ještě obhajoba obhajoby.“ Dedukoval předseda komise.
„Obhajoba je
ochotna stáhnout svou obhajobu, pane.“
„No
výborně!“
Pookřál předseda komise.
|
|
|
|
|
