|
Ušlechtilé masakry
|
| Ukázka zveřejněna se
svolením autora a překladatele. |
Ježíš byl ortodoxní Žid. Nebyl
blonďák. Byl potomek krále Davida nejspíš s
právoplatným nárokem na
izraelský trůn.
Podle proroctví Mesiáš, který spolu s Janem
Křtitelem měl přinést
naplnění cíle samotné podstaty Židovské
víry. S Apoštolem Pavlem se
nikdy nesetkal a přesto
jak se zdá,
Pavel o něm věděl nejvíce na základě svých
vizí. To, co my dnes známe
jako křesťanství nemá se snahou a cíli
samotného Ježíše nic společného.
Jedná se o jednu z největších manipulací v
dějinách lidstva o které
nechce nikdo slyšet.
Představme
si, že je přibližně rok 1096. První Křížová
výprava je v plném proudu.
Děj knihy Ušlechtilé masakry nás
zavádí mezi skupinu trestné roty, kterou
tvoří podivná směs konvertitů.
Židé, Frankové, Černoši a další. Setkáme se
i s Čínskými trhovci,
Jukneme
na středověká bojiště, obchodní machinace Templářů
a odhalíme praktiky
katolické církve, která ve jménu Krista
povolila šíření víry Ohněm a
mečem. To vše v rámci literatury faktu, zabalené do
kabátu situačního,
společenského a především nesmlouvavého humoru.
"Mám toho plný zuby,
řekl Bůh a vymyslel neděli?! Kdo to napsal?!
Zuřil setník Henri de Chretén a běsnil jak jen mu to
teoretická důstojnost jeho postavení dovolovala. Horda
rytířů, zbrojnošů a nosičů před ním zaraženě
postávala, mračila se a nesnesitelně páchla.
"To si řikáte rytíři Boží?!" Zařval ještě
víc. "Kdo to napsal?!"
Opět nic. Vojsko tupě hledělo do země a ti, co měli meče, jimi znuděně
šťouchali do vyschlé půdy někde v přibližném okolí
Jeruzaléma, který se již několik dni snažili najít
a dobít.
"Bůh jako nevymyslel neděli?" Zeptal se jeden z nich a zdálo se,
že to myslí vážně.
"Bůh v neděli odpočíval sakra." Odsekl mu Chretén.
"Jak ale ale věděl, že je neděle, když odpočíval?" Nedal se
voják a ostatní zamručeli souhlasem.
"Bůh vymyslel neděli, bando líná, Ale neměl toho
plný zuby!"
"Tak proč odpočíval?" Divili se. De Chretén
zbrunátněl. Tušil, že se zase jednou nechal nachytat zdravou
omezeností svých zpustlých Franckých
rytířů, z nichž navíc byli někteří Židovští
konvertité. A Židé, jak známo, trávili
kdysi většinu času tím, že diskutovali o významu
Tóry. V mnohých tahle tendence pochybovat, vyvracet a
diskutovat jen tak ze zvyku geneticky zůstala zakódována
i po konverzi ke křesťanství a upsání se
Řádu.
"My odpočíváme jenom když toho máme plný
zuby." Pokračoval voják a ostatní zamručeli souhlasem.
"Nebo o šábesu." Dodal někdo bezpečně ukryt v davu.
"Bože." Zaúpěl de Chretén a beznadějně zíral na
svou setinu rytířů Řádu. Byla to průzkumná setina,
kterou dostal na starosti za trest, ovšem oficiálně s
odůvodněním, že jde o vyšší cíle. Původně si
myslel, že se v čele průzkumne setiny proslaví nějakým
odvažným kouskem a dobude zpět ztracenou pozici v Řádu.
Možná, že se dostane i výš, doufal si, když po
nocích předstíral četbu písma. Jenomže to všechno
se pozvolna rozplývalo jak krajina ve vedrem
rozpálené planině na které stáli a
handrkovali se o to, kdo vytesal výše zmíněný
nápis na kámen u cesty, kterou procházeli již
potřetí ve snaze najít buď cestu k Jeruzalému nebo
alespoň svou armádu, které by cestu k Jeruzalému
(kdyby ji našli) ukázali. Byli sami, byli ztraceni a k tomu
ještě ten nápis na kameni.
"Kdo to napsal?!" Vrátil se de Chretén k tématu a
tam kde byli před třemi minutami. "Včera tady ještě nebyl!"
"Včera tady nebyl ani ten kámen, pane." Upozornil de
Chreténův pobočník hrabě Letent.
"Co tim chcete říct?"
"Tim chci říct, pane, že byste se měl nejdřív
zajímat o to, kdo sem přines ten kámen. A jestli ten, kdo
sem přines ten kámen sem jenom přines ten kámen. Nebo
jestli na tom kameni už ten nápis byl nebo nebyl. A jestli ten,
kdo sem ten kámen přinesl ten nápis napsal nebo jestli ho
napsal někdo úplně jiný, kdo sem ten kámen
nepřinesl." Ochotně vysvětlil hrabě Letent.
"Ví někdo, kdo sem přines ten kámen?" Chytal se de
Cretén minima, které pochytil. Nesouhlasné
zamručení mu bylo odpovědí. Toho se bál.
"Včera tu nebyl." Ujasňoval si. "Dneska tu je a je na něm
kacířský nápis." Pokračoval.
"Otázkou je, pane, jestli je větší zločin sem
přinést ten kámen a umožnit tak někomu, aby na něj něco
napsal, nebo jen napsat něco na ten kámen." Pokračoval se
svých dedukcích Letent. "Protože kdyby tady ten
kámen nebyl, nikdo by do něj nemohl ten nápis vytesat.
Zločin plodí zločin jak známo."
"Myslíte...?" Sekundoval de Chretén.
"Jistě pane. Problém je v tom, že teď musíme vyšetřit
zločiny dva. Najít a potrestat toho, kdo sem ten kámen
přinesl a stejně tak najít a potrestat toho, kdo do něj ten
nápis vysekal."
"Óó, to ano." Začínal chápat de
Chretéín.
"Pokud to ovšem nebyl jeden a tentýž člověk." Uzavřel hrabě
Letent z Port de Sabre. De Chretén byl zticha. Bylo mu
jasné, že měl předstírat, že nápis nevidí.
Teď se zbytečně zdrželi a začínalo se stmívat. Budou se
zde muset utábořit. A stejně jako již třikrát
předtím si de Chretén uvědomoval, že tohle místo
není pro táboření bezpečné. Nebylo zde nic,
co by mohlo posloužit jako úkryt při nenadálém
napadení nepřítelem nebo stádem splašených
ovcí. Své obavy si ale nechal už potřetí pro sebe.
Kdyby alespoň našli cestu k Jeruzalému, posteskl si v duchu a
vydal příkaz k rozbití tábora. Pak se rozplakal.
Ráno nebylo o nic lepší večera. Ostatně jako už několik
bludných týdnů. De Chretén se probral ze
spaní a ráno ho rozesmutnilo.
Malátně se vyploužil před stan a zahleděl se na
chvějící se obzor. Pak jeho pozornost upoutala skupinka
jeho vojáků. O něčem horlivě diskutovali. Bohužel si ho všimli
ještě předtím, než stačil zmizet.
"Veliteli, veliteli!" Volali na něj škodolibě a nedali mu šanci
předstírat, že je nevidí. De Chretén je zase neměl
rád o něco víc. Doploužil se k nim. Skupinka
páchnoucích vojáků stála okolo toho Kamenu.
De Chretén se na něj snažil zoufale nedívat a
předstírat, že neexistuje. Ostatně kámen nebyl v tuhle
chvíli důležitý. Důležitý byl podivný
malý človíček (který kupodivu nepáchl). De
Chretén si ho udiveně prohlížel protože tak
podivného a ošklivého člověka ještě neviděl. Byl
snědý, usmíval se a měl podivné, šikmé,
poťouchlé oči. Napadlo ho, že by to mohl být první
muslim, kterého kdy viděl. Oči se mu pomalu rozzářili.
Má zajatce!
Jenomže Bůh pravděpodobně nebyl toho dne nakloněn jeho vojenským
úspěchům.
"Je z Říše Středu." Pošeptal mu hrabě Letent.
"Muslim?" Nevzdával se naděje de Chretén.
"Číňan pane."
"Není muslim?" Zkoušel velící důstojník.
"Ne pane. Obchodník."
"S čím obchoduje?" Zajímal se Chretén protože si
kdovíproč uvědomil, že ještě manželce nekoupil suvenýr z
cest. Letent mlčky hlavou kývnul směrem ke Kameni.
"Chce ho koupit?"
"Chce ho zpátky."
"Jak ho může chtít zpátky když není jeho!"
"Není ani náš, pane." Podotknul suše Letent.
Tvrdí, že jim včera vypadl z vozu když tudy jeli do
Jeruzaléma.
"Oni jezdí do Jeruzaléma? Svatého města?" Nestačil
se de Chretén divit a rozumět.
"Ano pane. Jezdí tam prodávat tyhle kameny?"
De Chretén začal brunátnět. Letent
pokračoval."Prodávají je místním
muslimským zbohatlíkům jako dekorace." de Chretén
se chytl za srdce. "Cože?!" Zasípal.
"Prý je vyrábějí v Číně. Vozí to
přes moře sem a tady prodávají. Dokonce říkal, že
by udělal nějaké i pro nás."
"V Číně?" Tápal de Chretén.
"Prý nějaká veliká země za nějakou zdí nebo
tak nějak to řikal."
"Zdí?"
"Ha Kotel Ha Ma 'aravi." Pošeptal de Bois. "Možná. Myslim si.
Asi." Dodal po chvíli.
"Takže je to muslim." Ožil de Chretén. "Žije za zdí."
"Za velikou zeď" Ozval se s doširoka roztaženýma rukama
čínský muslim a chtěl pokračovat. Rána, kterou mu
uštědřil jeden z de Chreténových rytířů ho srazila
k zemi. "Drž hubu ďáblova tlamo." Dostalo se mu od
útočníka vysvětlení. Nešťastný Číňan
měl na chvíli o čem přemýšlet.
"Myslím"... myslel si de Chretén" ..."že bysme ho mohli
vzít jako zajatce. Když je muslim."
"Nic nám neudělal pane." Poznamelan hrabě Letent. De
Chretén neměl vůbec Letenta rád. Krom toho, že ten
neřád měl vzdělání, dobrý původ a
strýce Římě, nebyl úplně zapálen pro
věc Křížových výprav. Patřil k těm
zlořádům, kteří byli ochotní
kamarádíčkovat se s kymkoli. Třeba i s muslimy z
Říše Středu. De Chretén moc dobře věděl, že je to Letetův
záhadný příbuzný někde vysoko v
Římě, který drží ruku s pochodní v
bezpečné vzdálenosti od hranice, na které by ten
neznaboh měl už dávno stát. Namísto na hranici je
ten kacíř teď s de Chreténem v jedné četě.
Navíc jako jeho pobočník. V nepřítomnosti i
zástupce. A v případě de Chréténovi smrti
nástupce. To poslední de Chreténa žralo
nejvíc.
"A co ten kámen." Ten šutr se teď Chreténovi
začínal hodit do krámu. Letent se na kámen
nechápavě podíval. "Myslíte?" Došlo mu.
"Muslima musíme zajmout." Řekl de Chretén nahlas s
náznakem autoritativního podtónu v hlase. "Seberte
ho." Dodal. Několik bystřejších z jeho hordy zvedli
omráčeného Číňana a drželi jeho mátožnou
postavu před de Chreténem.
"Přivezl jsi sem ten kámen?" Zeptal se Asiata.
"Kámen já moc. Prodat se slevou." Blábolil trhovec
a nuceně se usmíval.
"Vidíte?" Řekl de Chretén Letentovi.
"Je v tom namočenej." Odpověděl mu suše pobočník.
"A co ten nápis?" Pokračoval velitel ve výslechu.
"Nápisat cokoli. Mám židovský, egyptský,
neandrtálský. Všecho. Nemít i co mít."
Snažil se Číňan.
"Vidíte?" Řekl vítězoslavně de Chterén.
"Rouhá se. Upálíme ho."
"Vypálená nápis taky já sehnat." Plkal ten
nešťastník. Měl mlčet.
"Nemůžete vynášet Boží soud, pane." Poznamenal Letent.
"Jsem nejvýše postavený důstojník." Ohradil se de
Chretén. "Rozhoduji o bytí a nebytí nejen
svých podanných, ale i vojáků." Po chvilce ticha
dodal: "Budete moct zapálit hranici, Letente."
"Děkuji pane, jak víte mám na šíření
víry ohněm svůj vyhraněný názor."
"Jistě. Jste stejný kacíř a neznaboh jako
Saracéni. Jste neschopný zbabělec Letente. A proto jste
teď tady se mnou." Vyhrkl de Chretén.
"Nikoli pane. Prostě nemám rád puch
spáleného masa."
Muslimský Číňan se opět vyhrabal na nohy a mátožně
se potácel mezi oběma důstojníky.
"Napal jsi ten nápis?" Vrátil se de Chretén k
tématu. Dav okolostojícíi žoldáků
znechuceně zavrčel.
"Každý nápis já napsat. Tisíc. Milion
napisů ja napsat. Já napsat i vaše méno. Jen vy
říct a já napsat" Panikařil Číňan špatným
směrem.
"Vidíte? Co chcete víc?!! Nejenom že se
přiznává ke kacířskému nápisu na
kameni. Navíc chce, abysme zradili vlastní víru!
Upálíme ho.
"Nemáme dřevo." Podotkl kdosi z davu. De Chretén je zase
nenáviděl o něco víc. Ta tlupa neznabožských
idiotů prostě nikdy nepochopí velikost myšlenky války
proti nevěřícím. Copak nikdy neslišeli o tom, že
zabít bezvěrce není hřích? Že je to dobrý
skutek?! Že to je vstupenka do nebe?! Sám de Chretén by
neváhal vyvraždit celá města. Co města. Celé
říše a kontinenty jen aby se dostal do nebe. Co nejdál o
téhle grupy podivných smrdutých individuí.
A hlavně co nejdál od Letenta.
|
|
|
|
|
